S kůží na trh

S kůží na trh musím jít vždy, když mám vytvořit něco na zakázku...a to dělám opravdu vyjímečně, především pro své známé. Někdy se to tak sejde, že kývnu i známým svých známých. Ve většině případů to obnáší opravdu dlouhou dobu, která předchází vlastní realizaci. Rozvažuji, kterou techniku a jaký materiál použiju. Zodpovědnost za výsledek mne předem svazuje a tíží, nejsem si jista vůbec ničím. Bude objednavatel spokojen, bude se mu moje práce líbit?
Tentokrát jsem měla zadání svatební přání - obálku na peníze. Jediná nápověda byla, že svatba bude laděna do modra. Hned se mi vybavila vzpomínka na vlastní svatebu: šaty jsem si ušila z krásné bílo modré krajky a budoucímu manželovi pořídila světle modrou košili do obleku. A bylo zle. Nevěsta si nemá co šít šaty, už vůbec ne modré (znamená to prý modřiny), přes to nejel vlak. Podlehla jsem a tchýně (švadlena) ušila šaty nové, vdávala jsem se v bílém.

Tahle nevěsta si modrou obhájila a ke všemu boří další mýt, svatba bude v květnu.. Nedopátrala jsem se, jakému stylu dává přednost, ani oznámení mně nepomohlo, fotografie dvojice v parku.

Čas už mne tlačil a tak jsem vytvořila tři přání na výběr. Ve finále se mi zdá, že jsou stejně v jednom stylu :-) .
První je motýlkové, asi nejvíce se blíží klasice.

Další dvě si jsou podobná, čtvrtky, které vypadají jako ušmudlané (ó, jak je miluji), otrhaný papír, čouhající nitě a gázovina...nevím nevím, budou-li vzaty na milost.

 

 

 

 

Krajkový okraj je schválně posunut, aby vytvářel stín a nechal vyniknout vrstvení. Společné ano je razítko z dílny ScrapArt. (razítka jsou mimochodem zrovna v akci, tak neváhejte).
Na závěr ještě dva společné detailní záběry a také bych neměla zapomenout na kapsu, která je uvnitř. Finanční obnos pro novomanžele bude jistě vítán.

 

A jak to máte vy, jdete občas na trh nebo tvoříte jen pro sebe a své blízké?