pondělí 17. července 2017

Kukačové Vánoce

Tradice se mají dodržovat.
Tedy udržujeme.
A rády!

Dovolila jsem si použít na úvod dnešního příspěvku slova Tapevy, hostitelky našeho kukačovéhho setkání.
I letos, již posedmé, jsem měla tu čest přijmout pozvání a strávit pár tvořivých dní u jihočeského rybníku Kukač, v chatě, kde jsme měly (ano, zase samé ženy) skvělé zázemí.
Téma letošního tvoření nadnesla Petra již v zimě. Poohlížely jsme se celý půlrok po vhodném materiálu, abychom ve finále hodně improvizovaly a čarovaly z vody. Ale vše se zvládlo!



Vidíte, že by stačilo vztyčit jedli, zavěsit ozdoby a máme tu Vánoce :-).  I spoustu dárků jsme každá dostaly...áchaly jsme nejen při rozbalování, ale při každém pohledu na hromádky na stole, při ukládání i rozbalování doma. Na Lenčin vaječňák se nejvíc těší můj muž...Vánoce v červenci...
Ale zpět k našemu tvoření. První den byla naprostá idylka: příjemné letní počasí, koupání, sem tam zobnutí nějaké mňamky, ale především jsme si musely toho tolik sdělit! Plánů bylo hodně a tak jsme rozbalily naše zásoby a hlavně koukly, co stihla v předstihu posbírat Petra v okolí rybníku a v přilehlém lese.
Plánované ozdoby začínaly v naší mysli nabírat konkrétní podobu. Cesta k realizaci byla delší. Vymyslet, co dát dovnitř plastové koule, jak zrealizovat podobu sněhové krajinky...


Bílé strukturovací a sněhové pasty pomalu zakrývaly jednotlivé plochy...


A po zaschnutí již další barvení, vkládání a vlepování stylových drobností.


Největším úskalím bylo zkompletování obou polokoulí, někdy to klaplo na poprvé, jindy to byla zkouška trpělivosti a neustálé opravy. Závěrečné focení jsem musela několikrát odkládat: jakmile byly koule chvilku venku, začaly se rosit ...

I letos si pro nás připravila hostitelka tajný úkol: totem. Jak a z čeho, měly jsme namáhat mozkové závity. 
Z forem jsme si vytvořily různé motivy, ale především různě velké lebky. Z hromady klacků a větví jsem vybrala krásně olišejníkované, byly nazdobeny až dost. Při večerním povídání jsem motala a motala...dokončení už bylo dílem okamžiku.
Letošní setkání bylo ve znamení budíkovského hesla: času dost:


Tak ho mějte co nejvíc a užívejte léta!

pondělí 10. července 2017

Letní ohlédnutí

Já vím, léto teprve na počátku a už se chci ohlížet :-). Tak jsem to opravdu nemyslela, chci se ohlédnout za léty minulými...vlastně jen pár vzpomínkových momentek na tradiční letní setkávání u jihočeského Kukače.
To proto, že na další setkání právě odjíždím.
Prvně jsme se sešly (samé scrapující ženy, jak jinak) v roce 2011 a pár dní bylo naplněno holčičím povídáním, výměnou zkušeností, zkoušením nových materiálů...v hlavní roli tehdy byly inkousty Adirondack a patřila jim také tato stránka do alba:



Album bylo pro hostitelku a ta si také pro nás následující léto nachystala úkol: vytvořit stránku (stránky) do deníku, ale podmínkou bylo využít pouze materiál z její krabice zbytků.  Po počátečním váhání každá po chvilkách něco vytvořila a výsledkem byl originální deník, kterým jsme byly nadšené.
Tady je jeden z mých příspěvků:


 Práci s inkousty jsme posunuly do další oblasti, vytvořily jsme si náhrdelníky i náušnice:


Každý rok plno dalších obohacujících projektů...byl by to hodně dlouhý článek.
Postupně se počáteční skupinka početně zúžila, někdy přibyly i dětičky a tak jsme musely vymýšlet i další zábavu. Kluci trávili čas chytáním ryb (a že v Kukači jsou pořádné kousky!), tropická vedra ukrajovala čas tvoření a přicházely ke slovu i vodní hrátky. Po jedné z vodních bitev nám zbyl tento obraz:


Postupně jsme si zorganizovaly pobyt tak, že vyšel čas i na různé výlety do civilizace...historická města, zámky, dílny, zahrady, rozhledny...prostě kultůůůra...

A s tím také gastronomické zážitky :-) a moudra:



Na každé další letní setkání jsme se moc těšily a vždycky to bylo lepší a lepší a hlavně nové.
A teď, proč se vlastně ohlížím...posledních pár dnů jsem trávila výrobou vzpomínkových minialb na naše výlety. Nabídnu jen malou ochutnávku, nemohu to přece prozradit předem:


Doufám, že udělají radost a vám všem přeji, abyste si užili léta podle vlastních představ...ať vám vše vyjde podle plánu. (Abych nezapomněla: pokud jste čekali, že ukážu hotové album z dovolené na rybníčkách, tak přiznávám, že hotovo nemám...nebyl čas a prostor, plán neplán ...tak snad někdy po večerech :-) )

úterý 4. července 2017

ATC: INVENTIONS AND DISCOVERIES

Červnová výzva Vynálezy a objevy pro ArtGrupa ATC došla svého naplnění až v samém závěru (ehm, v poslední době to je nějaké nechtěné pravidlo). Ani jsem neměla čas na rozmyšlenou, protože závěr školního roku je vždy hektický a ještě jsme i v posledním týdnu odjížděli na dovolenou.
Žádné dlouhé rozvažování, co by bylo nejvhodnější pro ztvárnění...ke scrapu patří fotografie, fotografování je mým velkým koníčkem, tak co jiného...na kartičce musí být fotoaparát:




Už se těším na kartičku své partnerky pro výměnu.

neděle 2. července 2017

Hurá léto, hurá prázdniny

Nejlepší část roku mně právě začíná. Letos se mi poštěstilo skončit o malinko dříve a tak jsme si poslední červnový víkend užívali na místě, které je na hony vzdáleno civilizaci. Žádná elektřina, žádný signál, voda, kterou jsme si načerpali (a ta pitná jen v kanystru), budka se srdíčkem na břehu, kousek za chatkou. Vlastně to není obyčejná chatka, ale chatka plovoucí na biotopickém plavacím rybníčku. Je nová (i rybník je nový), tak jsme na ni byli zvědavi, jinak na rybníčky jezdíme pravidelně a je to naše srdeční záležitost. A máme teď další lásku...Sofinka nás nadchla  svým klidem a komrním prostředím.
Vždy jsem přivezla spoustu fotek, ale zatím nenastal ten správný čas na jejich archivaci. Konečně bych to měla napravit, připravila jsem si album a také zabalila pár nezbytných pomůcek...tak snad bude čas na záznamy a lepení :-) . Co taky s načatými večery, že? (ehm...text jsem psala v předstihu a připisuji dodatek: na lepení nebyl čas! :-) )



Celé album-deník si ráda vytvářím sama, ale zrovna tak ráda využiju vhodný základ. K takovým patří ty od Bo Bunny - Misc Me!, za uplynulé roky jsem si nahamounila pro mne pěkné vzory, jsou k nim průhledné kapsy, rozdělovníky, papíry i čtvrtky s doplňkovými kartičkami...pokud o něčem podobném uvažujete, mrkněte do obchůdku, zrovna je totální výprodej.
Album má mechanismus se třemi kroužky, což je výhoda...stránky můžete přerovnávat, doplňovat dle libosti.

Rozdělovače jsem doplnila ještě papíry ze sady Vintage Note Paper, vybrala jsem jednoduché řádkové s minimálním zdobením. Do kapes jsem si připravila bílé čtvrtky a také fotografie z uplynulých pobytů. 
Hlavním počinem doma bylo ale nazdobení vrchních desek. Nic moc plastického, aby nedošlo k poškození , když bude album zasunuto. 
Protože chatičky na rybníčcích jsou designově čisté, jednoduché (autorem je architekt Jiří Střítecký), nechtěla jsem přeplácané desky. Papír, fotka, text,...nezbytná šňůrka,...
Svůj význam má ptáček, skrz čelní prosklenou stěnu pozorujeme vyskakující ryby i ptáky, kteří posedávají na molu. A kniha? Byla dárkem...dva písaři, kteří odešli na venkov...jako Jiří a Hynek...dělali, co je napadlo...a Jiřího napadly rybníčky...a chatičky...a tak je postavil.

Uvidím, zda prázdninové volno dovolí album dokončit a těším se zase na příští rybníčkový pobyt...

sobota 24. června 2017

Srdce ze zlata

Doufám, že vám neuniklo, že máte skvělou příležitost doplnit své zásoby o vyřezávací šablony...ty se totiž ocitly ve slevové akci. I já jsem brouzdala sortimentem a ulovila nějaké poslední kousky, které musím mít ve své sbírce.
Patří k nim i vyřezávací šablony od Spellbinders, ke hvězdám přibyly srdcata. Tři velikosti, plná a také s tečkovým děrováním. Takzvané prošívání mám u šablon ráda. Bývají ve vzoru čárka čárka, tečka tečka a viděla jsem už i cikcak vzor, mám i křížkové vyšívání. Většinou se motiv vyřízne a zároveň proděruje. Tyhle šablony jsou ale zvlášť, volba je na vás, jak a co použijete.







Vyzkoušela jsem na křídovém kartonu, který jsem barvila alkoholovými inkousty Adirondack a také na starých bílých kartonech, které mají původ v přáníčkových základech nějaké firmy.


Překvapilo mne, že dírky jsou poměrně velké (hvězdy mi tu leží už delší čas netknuté, ani jsem je nezkoumala), žádný náznak...to by šlo velice dobře využít na šití! Připravila jsem si zlaté nitě. Hmmm, to bych ale mohla ještě využít zlacení...tak šup šup: lepidlo, vločky, nechat zaschnout, očistit, vyleštit, ...jak na to, najdete v minulých příspěvcích na blogu.
A teď navléknout jehlu a švadlenka Madlenka může začít s nimravou prací :-)


Zkouškou trpělivosti (a že jí zrovna neoplývám) byla malá srdíčka, nápor to byl na mé stále uslzené oči, ale zvládla jsem to.


Na akvarelovou čvrtku jsem si vytvořila barevný podklad, přidala jsem zatřený distress inkoust přes šablonu i otisky razítky. Vzpomněla jsem si na papírové krajkové srdíčko, tak ještě vypodložit zlato, aby byl motiv měkčí...

A bylo hotovo...přání ke svatbě či výročí, ...

Bílá, modrá, zlatá...krásné vzdušné letní tóny, byla jsem spokojená.
Už hledáte svého výprodejového favorita? A co s ním? Pouštíte se hned s novinkou do zkušebního projektu?

úterý 13. června 2017

Hlavně nekýchat, nedýchat,...

A také se raději nehýbat...kovové plátky a vločky jsem ještě nezaložila a musím přiznat, že ač se snažím, neubránila jsem se tomu, že máme postupně stříbrný, zlatý i měděný prach i útržky úplně všude. V nedělní polévce, na oblečení i na těle nacházím přichycený poklad.
 Novinkové "zlato" jsem chtěla vyzkoušet na větší ploše v kombinaci s inkousty a také mne lákal avizovaný tisk.



Asi vás napadne, co jsem si to vybrala za razítko :-). Ze začátku mně vůbec nedošlo, že bych měla začít se zkouškami s nějakým plošným motivem. Razítko lístku ginkga se ukázalo jako špatná volba. Ikdyž spíš bych přičítala neúspěch špatnému výběru lepidla. Použila jsem opět lepidlo dodávané k nějaké pozlacovací sadě, chvilku nechala zavadnout...a můžete se podívat na detail, že místo linií mám slitou plochu.


Na některý lepidlový tisk jsem použila větší kus plátku, na některý jsem nasypala větší kousky. Nechala jsem schnout a postupně papír očistila. Vyzkoušela jsem houbičku, jak psaly děvčata z DT, ale vrátila jsem se k plochému štětci...s ním se mi pracovalo lépe. S výsledkem jsem nebyla vůbec spokojená, ještě pořád mi nedocházelo, že razítko nepatřilo k těm vhodným :-). Ale protože téměř nikdy neletí do koše nepodarky, nechávám si je, co kdyby, vzala jsem znovu do ruky razítko a přetiskla černým StazOnem. No, nebyl dobrý den...razítko je na dřevě a tak jsem úplně neviděla, kam tisknu. Podle toho to dopadlo: těsně vedle, jako ta jedle. Ale ani to neletělo do koše...když už jsem nad tím strávila tolik času, něco z toho musím přece vytěžit :-).


Otisky jsem vystříhala a docela se mi začaly líbit.


Nejdříve jsem si myslela, že použiju na zlatý podklad, ale nebylo to ono...na mě moc zlata. Tak tedy akvarelový podklad.


Lehká kompoziční korekce a výsledné přání:


Už jsem se zmínila, že mne také zajímalo spojení s alkoholovými inkousty Adirondack. Natřela jsem lepidlem větší plochu a opatrně přenesla velký plát...úplně byl zelektrizovaný,  začal se trhat...hlavně žádná panika, tak to bude potrhané.


S inkousty žádná sláva: mizel před očima...tudy cesta také nevede. Ke zlatému podkladu se báječně hodí Klimt...otisk razítka, barva a pozlacení vlasů...




Jako bonus mám odekorovanou také propisku...ležela hned vedle projektů, dělala jsem si poznámky a protože na nějakém prstě zůstaly také zbytečky lepidla, dostalo se stříbro i tam, kam nemělo...


Ve výsledku jsem si připadala jako Pat a Mat, ale protože to máme v rodině, smířila jsem se s tím, že každý den není svátek.A jak vy? Pochlubte se se svými úspěchy či neúspěchy.